Jak se rozvíjelo mletí mouky v Česku? Aneb od pravěkých drtidel až po 8500 mlýnů

Historie zpracování obilí a jeho využití pro přípravu základních pokrmů má v našich zemích dlouhou a bohatou tradici. Ohlédnout bychom se mohli až do dob pravěku, kdy si lidé za pomoci jednoduchých kamenných drtidel drtili obilná zrna. Z těch si poté připravovali kaše či nekynuté placky, zatímco chléb se dostal na výsluní až později. Kdy a jak se ale začaly používat první mlýnky na obilí a poté výkonné vodní či větrné mlýny? A jak se vyvíjelo mlynářské řemeslo, které se stalo klasickým motivem lidových písní a pohádek?

FOTO: Zatímco v dobách pravěku si lidé namáhavě drtili obilná zrna na jednoduchých drtidlech, v 16. století už u nás mlynářství zažívalo velký boom. (Mlýn Kelč)

Jak se „mlelo“ obilí v pravěku?

„Jednoduchá drtidla se skládala ze dvou částí, spodního kamene neboli zrnotěrky, která měla podobu ploché kamenné desky s nahrubo osekanými hranami, zatímco horní kámen, tříč, byl opracovaný do oválného či kulovitého tvaru, aby dobře padnul do ruky. Mohlo se na nich mlít nejen obilné zrno, ale drtit i jiné potraviny, např. bylinky nebo maso,“ píše Jana Lohnická z Národního muzea o prvních nástrojích na zpracování obilí. (www.archeologienadosah.cz)

Podle všeho bylo takové drcení obilí náročné a zdlouhavé. „Kdybyste si chtěli umlít mouku s pomocí pravěkého drtidla, museli byste si na to vyhradit nemálo času. Semletí jednoho kilogramu by vám trvalo nejméně tři hodiny.“ (www.archeologienadosah.cz) Výsledkem této „dřiny“ byla hrubší drť, která se hodila hlavě na kaše a placky. Jak ale víme, na přípravu kynutého chleba je potřeba jemně pomletá mouka hladká, a tak se jeho příprava stala běžnou až v pozdější době, kdy se objevily rotační mlýnky, které mletí výrazně usnadnily.

První mlýny postupně měnily společnost

Později, zhruba na přelomu 4. a 5. století př.n.l., se k nám dostávaly tzv. mlýnky řeckého typu, které měly stejně jako drtidla základní desku, zatímco vrchní deska už měla násypový otvor a jednalo se o typ běhounu. Tyto mlýnky se blížily pozdějším rotačním žernovům, které k nám přinesli Keltové. Oproti drtidlu dokázaly až desetkrát urychlit práci a umlet mnohem více mouky. Její využití se rychle rozšiřovalo, stávala se jemnější, kvalitnější a konečně se z ní lépe připravoval kynutý chleba.

Tyto rotační mlýnky se na našem území používaly i v následujícím germánském období, zatímco ve velké části Evropy panovala Doba římská, během níž se využívaly těžké a mnohem efektivnější rotační mlýny poháněné zvířaty, u nás zřejmě neznámé.

Později ve středověku se mletí obilných zrn výrazně urychlovalo a začalo se rozvíjet samotné mlynářské řemeslo. Obilí se vozilo do mlýnů, doma se mlelo jen výjimečně a mouka se kupovala. Podle historiků se u nás mohly objevovat vodní a větrné mlýny už na konci 10. století.

„Mezi nejstarší dochované zmínky o vodních mlýnech na našem území patří zakládací listina břevnovského kláštera z roku 993 našeho letopočtu. Ve středověku se vodní mlýny nacházely především v blízkosti klášterů a měst, jelikož pro krále, šlechtu a církevní hodnostáře znamenaly zdroj stálých příjmů,“ píše Daniel Morávek na webu www.podnikatel.cz.

K výstavbě vodního mlýna přitom v podstatě stačila jen tekoucí voda. Naproti tomu větrné mlýny vznikaly v místech, kde se místo vody vyskytovaly silné větry. Nejpříhodnější pro ně u nás byla rovinatá moravská krajina, kde se dodnes nachází nejvíc zachovalých mlýnů. Nejstarší zmínku o větrném mlýně můžeme najít v kronice opata Neplacha z roku 1277. Byl jím větrný mlýn na Strahově u kostela sv. Vavřince.

FOTO: O bouřlivý rozvoj mlynářství se v 19. století postarala průmyslová revoluce. Znamenala konec „tradičního“ pohánění mlýna a vodní kola nahradily motory i vodní turbíny. (Mlýn Kelč)

Boom mlynářství za Karla IV., novověku a průmyslové revoluce

Další příznivé období pro rozvoj mlynářského řemesla zajistil Karel IV., který podporoval budování jezů a rybníků k využití vodní energie a také vůbec prvním zákonem toho druhu v Evropě upravil vodní právo.

„Velký boom mlynářství nastal na počátku novověku (16. století), kdy vodní mlýny začaly stavět i nižší vrstvy na vesnicích a samotách. O rozvoj mlýnů se zasloužily též městské obce, které se v průběhu v 16. století stávaly jejich častými provozovateli. V podstatě každé venkovské město vlastnilo kolem 5 mlýnů. Na počátku 17. století v Čechách fungovalo necelých 8500 mlecích zařízení. Ještě na konci 16. století se ale poddanské mlýny znelíbily vládnoucí třídě, které dělaly nevítanou konkurenci, a byly rušeny.“ (www.podnikatel.cz)

O další bouřlivý rozvoj se poté v 19. století postarala průmyslová revoluce, která znamenala postupný konec „tradičního“ pohánění mlýna. Vodní kola nahradily motory a začaly se využívat také různé vodní turbíny.

Mechanická zařízení nově umožnila mletí ve velkých objemech a ve vysoké kvalitě. V té době u nás fungovalo 6940 mlýnů, nejvíce v historii. I tyto změny silně ovlivnily nárůst počtu obyvatelstva a pšeničná hladká mouka, označovaná jako hladká mouka 00, se stala nejzákladnější surovinou v každé rodině.

Ohlédneme-li se do české historie, zjistíme, jak rozvoj mlynářství výrazně ovlivnil i formování tradiční české kuchyně. Vždyť kynuté knedlíky z hladké mouky, kváskový chléb, mazanec nebo vánočka z hladké mouky, koláče a mnohé pečivo stále patří k typickým českým pokrmům. No a klasická česká buchta z hladké mouky sehrála důležitou roli i v mnohých pohádkách. 😊

Z mlynářů se postupně staly vážené osobnosti. Celé mlýny, včetně zařízení, jezů i rybníků si obvykle budovali sami a z mlýnů se stala významná místa pro setkávání lidí. Přicházeli sem i cestovatelé z dalekých krajů, předávaly se zde důležité zprávy a také se zde udržovala a rozvíjela tradice lidové slovesnosti. Stačí se podívat na řadu českých pohádek, poslechnout si lidové písně i legendy a ohlédnout se do českého národního folkloru.

FOTO: Mlýn Kelč byl založen v roce 1901 jako parní válcový mlýn. Od té doby prodělal řadu změn, až nakonec po ničivých záplavách v roce 1997 získal současnou moderní podobu. (Mlýn Kelč)

Mlýn Kelč jako pokračovatel národní mlynářské tradice

Moderní technologie přirozeně proměnily i tradici mlynářství. Mnoho mlýnů zaniklo nebo se přeměnily na turistické atrakce, přesto ale řemeslo mlynářství není zapomenuto. Řada drobných mlynářů se snaží zachovat tradiční metody mletí a zájem o poctivé suroviny opět roste.

Krásným dokladem je právě Mlýn Kelč založený v roce 1901 Janem Strnadlem jako parní válcový mlýn. Ještě před začátkem 2. světové války byl v roce 1935 modernizován na vodní válcový mlýn, postupně bylo dostavěno i silo a skladovací prostory. Následovalo přebudování vodního mlýnu na elektrifikovaný, znárodnění v roce 1948, převedení pod hlavičku Mlýny a těstárny s.p. a v roce 1997 dokonce zasáhly ničivé záplavy, které si vyžádaly celkovou rekonstrukci obilního sila, příjmu obilí a následnou modernizaci technologie mlýna do dnešní podoby.

„Nyní náš mlýn zpracovává pšenici a žito pro široký sortiment mlýnských výrobků. Nejoblíbenějšími produkty v našem e-shopu jsou pšeničná mouka hladká světlá a žitná mouka hladká. Jako jediný průmyslový mlýn ve Zlínském kraji navíc zásobujeme nejen průmyslové pekárny, ale i regionální výrobce pečiva a pekařských výrobků. Stejně tak dodáváme krmné komponenty zemědělcům a výrobcům krmných směsí pro hospodářská zvířata,“ říká jeden z provozovatelů Mlýna Kelč Tomáš Hradil.

A přestože doba, společnost i stravovací návyky se celosvětově razantně proměnily (včetně toho, jaké obsahuje pšeničná hladká mouka kalorie), zůstává mouka nejzákladnější surovinou v každé domácnosti. K nejvyhledávanějším heslům na toto téma dnes v Česku patří např. „koláč z hladké mouky“, „pšeničná mouka hladká chlebová recepty“ ad. Proto se i vy nechte inspirovat a vyzkoušejte zbrusu nové recepty na neodolatelný chléb či buchtu.  

V našem e-shopu najdete 5 druhů pšeničné mouky a 2 druhy žitné mouky – obvykle v baleních po 1, 5 nebo 10 kilogramech. Vyzkoušejte a sami posuďte jejich kvalitu. Každá mouka je jedinečná a dodá vašim pokrmům to nejlepší z každého obilného zrnka.